Velký úspěch Sparty. Velký úspěch taktiky trenéra Ščasného. Již za trenéra Lavičky se začala věnovat pozornost přihrávkám. I když to nejsou přihrávky Barcelony, nebo Bayernu, přihrávací pojetí Sparty v římském utkání očividně nesedělo Laziu. O přihrávací pojetí ovlivněné Guardiolou se snaží dnes kdekdo. Např. Manchester United s tím začal po odchodu trenéra Fergusona. Dodnes mu to jde jenom po trestňák soupeře. Sparta vniká bez problémů do trestňáků a dostává se do výhodných situací pro vstřelení gólů. Ovšem pouze tehdy, když pánové Krejčí a Dočkal mají formu a Dočkal má snížený odpor k pohybu.
V tomto utkání se projevila ta kolektivní česká fotbalová inteligence, o které jsem už někdy dříve psal. Kdysi se to projevilo jako nejen česká, ale i slovenská fotbalová inteligence - v r.1976 - v Bělehradě. Dnes je vrcholným představitelem této inteligence, tohoto fotbalového názoru Slovák Hamšík, který je velkou hvězdou Neapole.
Samozřejmě v Římě nešlo jen o přihrávky, obrovský podíl na úspěchu měla taktika trenéra Ščasného. Ščasný změnil úplně hru, tentokrát málo místa a času mělo Lazio. Byl také vidět velký rozdíl v pojetí hry Costy, Konatého a Fataie, kteří do hry Sparty tentokrát nezapadali. Připadalo mi, že vůbec nechápou, co mají hrát, že se chovají, jako by byli ve Spartě první týden. Také mě překvapil O. Zahustel, který jakoby nebyl ve své kůži. Z obrany hrál dobře jenom Brabec. Holek je pomalý, vhodný jen do naší ligy. Zato z Frýdka roste borec. Frýdek je bojovník, urputný jako dobrman a navíc si bere s sebou na hřiště i mozek. Nenechává ho v šatně. Nepochybuji, že o Frýdkovi by trenér Petržela neřekl jako o jednom reprezentantovi : "Hodně toho sice naběhal, ale nemělo to myšlenku."
