Johan Cruyff, jeden z nejlepších fotbalistů historie a také velmi úspěšný trenér, zemřel v Barceloně, kde také dříve hrál po odchodu z Ajaxu Amsterodam a kde také úspěšně trénoval. Je prý tvůrcem "fotbalové filosofie" Barcelony. Trénoval také Pepa Guardiolu. Byl úžasný útočník a na "stará kolena" hrál jako stoper, mám dojem, že zase v Ajaxu.
Jako každý velký hráč byl osobitý, jeho hra stejně jako Pelého hra ohromovala odvážnými útočnými nápady, které realizoval s lehkostí fotbalového velmistra, který si to mohl dovolit, protože byl obvykle o třídu lepší, pokud šlo driblink, střelbu, přehled, rychlost rozhodování, úžasně přesné a rychlé vedení míče a překvapivost řešení. Stejně jako Pelému mu protihráči "nepřekáželi", i když jich bylo třeba tolik v obraně jako dnes. Jedním z rysů jeho hry bylo dávání si "dlouhých fórů" s míčem, kdy měl k míči dál než obránce a přesto se obránci, nebo i více obráncům nepodařilo míč získat. Cruyff dokázal obránce dezorientovat tak, že nebyli schopni zasáhnout, i když měli k míči blíže. Manévroval totiž bleskově s míčem do všech možných směrů, takže nešel často přímým směrem k bráně, ale vybral si daleko těžší trasu, kterou s neuvěřitelnou snadností prolétl a dal gól. Pro Cruyffa tyto akce z říše snů byly očividně samozřejmostí. Fantastická technika ve velkých rychlostech mu umožňovala reagovat ve správný okamžik na obranné pokusy soupeřů a využívat pohyb bránícího soupeře v jeho neprospěch. Takže, i když byli soupeřovi obránci velmi rychlí, nemohli svou rychlost využít, protože Cruyff nebyl přítelem stále stejně opakovaných, naivních přímočarých úniků, které jsou typické pro hráče s nedostatečnou technikou, kteří neumějí vodit nepředvídatelně míč a nezbývá jim než se pokusit o únik s nejistým výsledkem.
