Suárez předvedl v utkání Barcelona - Arsenal nádhernou bombu, která skončila v síti Arsenálu. Na přihrávku, která neletěla po zemi, ale asi 70 cm nad zemí reagoval ukázkovým způsobem. Záznam této pecky by měl sloužit našim fotbalistům jako učební pomůcka. Suárez se naklonil na stranu a vypálil bez přípravy prudkou, přímou střelu. Díky náklonu na stranu se jeho střílející noha pohybovala skoro vodorovně se zemí ve výšce asi těch 70 cm a přilétající míč zasáhl šajtlí. Šajtlí se dají posílat prudké, přímé rány a přihrávky, nikoliv jenom zatočené, falšované, nebo pokažené míče. To nebyl pokus na náhodu, to byla sebejistá akce schopného, tvrdého střelce, který způsob takové prudké, přesné střelby umí už dávno.
V naší lize se tento způsob střelby v náklonu (pozor, nikoliv v záklonu!) skoro nevyskytuje. Téměř nikdo neovládá střelbu nártem a šajtlí, používá se to, co použije každý fotbalový začátečník : střelbu vnitřní stranou (bokem) chodidla. Střílet jako Suárez není výsadou fotbalových bohů, může se to naučit každý trochu šikovný zájemce, pokud bude mít možnost trénovat na odrazové stěně, nebo na vratech stodoly. Vytříbí se tím cit pro míč a čistota zásahů míče nártem, placírkou, či šajtlí a získá se návyk pro střelbu při zemi a odstraní se zlozvyk střílet s tělem v záklonu, a tím vysoko nad bránu, jak je to vidět v naší lize.
Tréninkem na odrazové stěně objeví hráč další možnosti svých nohou. Třeba jak využít přilétající míč k vyslání "bleskovky" bez velkého úsilí, jenom využitím správného zásahu míče, a to v okamžiku, kdy se přilétající míč odrazí od země.
