Hlavní problém našeho fotbalu není nedostatek vhodných hráčů, ale nedostatek trenérů, schopných naučit hráče soudobému fotbalu. Svědomitý trénink neúčinnými metodami, neznalost metod, jak naučit hráče kopat na soudobé úrovni ( s vyjímkou trenérů Brücknera a Hřebíka ), lpění na zastaralé taktice, to všechno přispělo k současnému postu našeho fotbalu ve světě. Trenér Guardiola ( kdysi vynikající fotbalista ) přišel s pojetím, kterým znemožnil šance na úspěch trenérům se starými metodami.
Je to jako když partu chlapů s lopatami ( pracovitých, silných, využívajících celou pracovní dobu, se stále lepšími lopatami ) nahradí vynalézavý, přemýšlivý a netradiční chlapík motorovým nakladačem. Guardiola a Mourinho to zbytku světa velmi ztížili.
Základem hry těchto trenérů je promyšlený přihrávkový systém nového řádu, který nemá v dějinách fotbalu obdobu. Dále supernároky na pracovitost a kondici fotbalových hvězd, na kolektivní taktiku, kde hvězda nezapadající do systému musí odejít.
Zajímalo by mě o čem přemýšlejí naše fotbalové hvězdy, když hrají proti takovým borcům, nebo když je vidí v televizi. Platy našich hvězd jsou vyšší než u vrcholových manažérů, takže by bylo vhodné fotbalově růst během kariéry, nikoli upadat, jak je to obvyklé.
Pohrdání technikou, neúcta k přihrávkám, nepochopení důležitosti přihrávek, surovost, simulantství - to je část chrakteristiky našeho fotbalu. Nikdo nezakazuje ligovým hráčům zlepšovat se po technické stránce a přemýšlet. Nikdo nezakazuje našim trenérům vynalézat, přemýšlet o tom, jak na špičku. Chce to myslet na svět, nejen na ligové boje.
