Vím, že anonymy nemáte rád. Vím, že si vás neudobřím ani hezkou pohádkou. Přesto přijměte ode mne pohádku na dobrou noc, pohádek není nikdy dost.
POHÁDKA O PRASETI, KTERÉ ŠLO DO SVĚTA S PANZERFAUSTEM NA ZÁDECH.
Na moutě, bylo, nebylo ... Jednou se jedno prase vydalo do světa. Když to na prase přijde, tak se vydá do světa, i kdyby trakaře z nebe padaly. Marně tetička svině a maminka prasnice plakaly, volání dálek bylo silnější. Pokud se, pane Kloučku a další čtenáři, ptáte, proč prase neslo na zádech panzerfaust, tak toto nevím, to byste se museli zeptat toho prasete.
Prase šlo a šlo, až potkalo pěknou svini. Nevím, jak by vám, přátelé, ale praseti se ta svině líbila. Slovo dalo slovo a brzy byla velká svatba. Tolik sviní a kanců neuvidíte ani v novinách a v televizi, kolik jich bylo na svatbě. No a pak se jim narodila malá prasátka, která byla ráda, že maminka je pěkná svině a tatínek největší prase široko daleko.
Pokračování jindy, až se v prasečí rodině něco zajímavého přihodí. ( Kdo má také starému chlapovi vymýšlet nějaké pohádky?).
