V ten den jsme od rána nepili, nejedli. V naší obci, kde se to hemžilo samorosty a vtipálky, panovala radostná nálada. Pepa měl narozeniny. Všichni jsme s napětím čekali, jak se Pepa praští přes kapsu. V 18.00 už byla plná restaurace, Pepa nikde. Asi za hodinu se rozlétly dveře a vešel Pepa. Šlapali jsme po sobě, jak jsme se hnali Pepovi blahopřát. Lakomý Pepa byl očividně dojat z tak nezakrytých sympatií, všem nám podal ruku, některým poskytl autogram a pak prohlásil : UŽ MI NIC, HOŠI, NEDÁVEJTE, UŽ MÁM V SOBĚ TŘI LITRY!
Tato věta vešla do historie mé rodné obce.
