Nejkrásnější z těchto pohádek jsou Fotbalové pohádky telecí babičky. Ty naše fotbalová veřejnost čte jedním dechem a navíc pořád dokola. I fotbaloví odborníci. Ti dokonce nemalou měrou přispívají do této prostonárodní pokladnice. Síla těchto pohádek je taková, že někteří milovníci pohádek ztrácejí kontakt s realitou a pohádky považují za skutečnost. Takže dnes vám bude zcela vážně tvrdit fotbalový expert, že je u nás nedostatek fotbalových talentů, že jsme jiná fotbalová krev, než třeba Španělé, že to nemáme v krvi, co se dnes hraje. Je prý potřeba nyní začít u mládeže, výchova fotbalisty prý trvá léta, atd.
Když někdo neumí trénovat, tak nikoho nic nenaučí, přestože bude mít metrák kvalifikačních dokladů. Každý takový odborník s obvyklým vážným výrazem supermachra nakonec jen čeká, zda bude mít štěstí a objeví se mu v revíru samorostlý talent. Vychovat si dobrého fotbalistu se nenosí. A ani se tomu nevěří. Každý není jako příbuzní boleslavského Chramosty, nebo sparťanského Kadlece, kteří nečekali a vychovali si fotbalistu (na naše poměry dobrého) sami.
Největší problém našeho fotbalu je dynamická míčová technika. Je to problém desítky let starý, přesto průběžně neřešený. Mourinho a Guardiola své taktické plány zakládají na využití dynamické techniky nejvyšší soudobé úrovně. Proti takovým mužstvům se nedá uspět s jakoukoliv taktikou, pokud nebudou hráči na současné potřebné technické úrovni.
I u nás je možné vychovat více fotbalových hvězd. Ovšem, metodami, nyní používanými, ne. Náš fotbal potřebuje vhodné trenažéry, na kterých je možné se naučit věci, jinak stěží naučitelné. Pan X. Y. takové trenažéry už dávno navrhl, problém je, jak ho přimět, aby konečně návrhy poslal na patřičná místa.
