"Buď statečná a neplač. Vím, že se ti bude stýskat po mé inteligentní a oduševnělé tváři, až poslechnu volání krve a odejdu strávit zbytek života na stromech na Babě," řekl jsem mé vzpurné, málo poddajné ženě.
"Cho cho cho, to trvalo. Dřív to nešlo, co?" odvětila prostořeká Helena, u které, jak jsem již mnohokrát zdůraznil, naprosto selhala rodičovská výchova.
