Byl jsem vybrán jako doprovod tohoto významného příslušníka kosmonoské psí populace. Cesta trvala asi hodinu a půl, bylo zodpovědně zkontrolováno a pečlivě označeno mnoho rohů, sloupů a plotů. Také z blíže neobjasněných důvodů bylo očicháno několik celkem nenápadných a podezření nevzbuzujících občanů i s jejich taškami a aktovkami.
Přestože jsem musel být neustále k dispozici Frankensteinovi a chovat se podle jeho požadavků, stačil jsem si všimnout, že rozpadající se stříška se stále nachází na štítu špejcharu, že u statku se kácejí kaštany, které vloni trpěly nějakou chorobou a že nad Galateou se začaly stavět řadové domky.
Naskytla-li se příležitost a široko daleko nikdo nebyl, zastavil jsem se a pohnutým hlasem starého tragéda z Národního divadla jsem vždy zvolal : "Putine, jak se na ty Kosmonosy můžeš nečinně dívat?"
