V r. 1923 napsal ze Sudet tehdy ještě tolerantní německý sedlák, anonymní přílesní symbolický básník Jürgen von Zahnstein, kosmonoskému anonymnímu podvečernímu lyrikovi Vilému Chrástu Podbabskému : Kolik dobrých lidí se vejde do laskavé dlaně Všemohoucího?
V. Ch. Podbabský reagoval otázkou : Kolik darebáků by musela nakopnout špička boty Všemohoucího, kdyby nakopnout chtěla?
Sluší se dodat, že Jürgen von Zahnstein tehdy ještě neznal Konráda Henleina. Po seznámení s myšlenkami tohoto nabyly jeho verše údernosti, hemžilo se to v nich prapory, hrdými postoji, odvetami a steskem po německé praotčině, proudem tekla krev prolitá na roudné hroudě.
