Deník Právo zveřejňuje na str.7 poněkud méně jednostranné informace o Ukrajině. Na str.6 se objevují názory známého sociologa prof. Jana Kellera.
Česká televize pečlivě vybírá informace, které můžeme podle jejího názoru slyšet. K hodnocení nějakých problémů na Ukrajině si zve spolehlivé experty, kteří nezklamou její očekávání. Došlo také k převratné inovaci, všichni mladí moderátoři a moderátorky začali výrazně gestikulovat, tedy máchat rukama při sebemenší příležitosti. Tím, zároveň se sebejistým hlasem (který je typický pro nezkušené, ale důležité mladé lidi) se snaží hrát si na osobnosti, kterými nejsou. Na těchto ctižádostivých, neskromných pravicových svazácích je vidět snaha vyrovnat se neméně ctižádostivé bývalé moderátorce Drtinové, která měla vzácnou schopnost vyvolávat antipatie u spousty mých známých. Neklid této dámy při rozhovorech s hosty kontrastoval s velmi dobrým vystupováním jejího bývalého kolegy ve večerních Událostech Veselovského. (Pochopitelně také bigotního pravičáka.) Neklid Drtinové mi připomínal další velmi nervózní paní, pardon, soudružku Libuši Pospíšilovou, dramaturgyni tehdejší ČT, která z těžko pochopitelných důvodů uváděla s Vladimírem Menšíkem pořad Bakaláři. Tato paní v tomto zábavném pořadu působila dojmem, že na to nemá čas, že už dávno měla být jinde, že ji to zdržuje od závažnější práce. Taková ta nervozita lidí, kteří touto roztěkaností dávají najevo, jak náročnou práci mají, kolik těžkých starostí mají. To bylo tedy maso! A ještě k tomu v zábavném pořadu.
Nedávno jsem četl, že ředitel ČT Dvořák (bývalý ředitel Novy) se ještě v létě v roce 1989 hlásil do komunistické strany. Tedy v době, kdy Miloš Zeman zveřejnil svůj proslulý článek v Technickém zápisníku o úpadku naší země. Tehdy už i samotní komunisté věděli, že to jde do kelu. Dvořák zřejmě chtěl podpořit ze všech sil perestrojku v ČSSR a zdravé jádro strany, a sice u vhodného korýtka.
Pokud jde o máchání rukama, bohužel prvenství v tom nemá pravicová omladina v ČT, ale mladý reportér u Přemka Podlahy, který to prožívá tak, že když jde například o kompost, rozvášní se a začne gestikulovat, mávat pěstí v blízkosti spolubesedníka tak, že se nemohu odtrhnout od obrazovky a čekám, kdy ho pošle k zemi. Přestávám se ovládat a volám - bohužel - i v přítomnosti dámy : Uhni, vole, nebo ti vyrazí zuby!
