Večer vysílali nějaký fotbal. Hrál tam mančaft s podivným názvem Ploješti proti mužstvu z Plzně. I když tam hrál prvoligový mančaft proti zřejmě diviznímu mužstvu Plzně složenému asi ze samých amatérů s výjimkou hráče Limberského, přišlo 11 000 diváků, kteří své hráče nadšeně povzbuzovali. Hráč Bakoš asi dělá ve fabrice na směny, protože se stále jeví unavený, nevyspalý a i když by si potřeboval odpočinout, musí asi nastupovat, protože asi hodně dalších hráčů také dělá na směny a mistr je nechce na utkání pustit. Trenér Plzně očividně toho - podle mimiky - má už dost, vedení klubu mu asi nechce sehnat hráče, kteří by chodili jenom na ráno a odpoledne by se mohli učit rychle běhat, nahrávat přesněji, rychleji, střílet přesné bomby z dálky i z blízka. Také by se mohli naučit bleskově vodit míč jako prvoligáči z Ploješti. Trenér asi také trne, že nějaký naivní funkcionář, který fotbalu nerozumí, by mu mohl říct, ať to ty hráče naučí sám, když je placen za přípravu mužstva. Trenér u nás přece není na to, aby učil hráče kopat do balonu. Když to nějakému nejde, tak se vyhodí a sežene se jiný, takový, jakého si trenér vybere. Trenér je na to, aby vybral sestavu, určil taktiku, mluvil do televize a tvářil se při zápase jako druhý v Evropě hned po trenéru Mourinhovi.
Líbilo se mi, že hráč Horváth řekl po utkání, že se budou muset nad tím výsledkem zamyslet, vyříkat si to v šatně, podumat o tom, jak se zlepšit. To říkají pokaždé všichni naši fotbalisti a trenéři, když dostanou naloženo až na půdu. I když vím, že druhý den si hráči na tu nakládačku ani nevzpomenou, moc se mi líbí, že to vždycky řeknou. Oni vědí, že se ani do týdne, ani do zimy nezlepší tak, aby mohli vyhrát nad prvoligovým mančaftem. Vědí, že nevědí, jak na to. Diváci to také vědí, novináři také a všichni mají radost, že si navzájem udělali radost vírou v lepší zítřky.
