To "z" je ve jméně proto, že jde o slavnou slovenskou fotbalovou hvězdu, bombarďáka de luxe, československého reprezentanta, jednoho z polobohů československého fotbalu.
Jozef Adamec patří mezi asi nemnoho fotbalistů, kteří dokázali dát v jednom utkání Brazilii 3 góly. Adamec posílal strašlivé, přesné bomby na branky soupeřů. Vzpomínám, že v jednom mezistátním utkání poslal dálkovou bombu, po které si brankář soupeře prohlížel velmi pečlivě prsty na rukou, protože ta pecka mu je "přibila" k břevnu.
Adamec byl také špílmachr, jakého dnes nemáme ani my, ani Slováci. Zdánlivě bez koncentrace, bez očividného úsilí posílal dlouhé přesné přihrávky kamkoliv po hřišti. Protože byl ofenzivní velmistr, viděl, obrazně řečeno, několik herních tahů dopředu. Někdo alespoň vzdáleně podobný se po českých a slovenských hřištích v dnešní době nepohybuje. Adamec byl schopen např. vyřešit problém, se kterým si nevěděla poradit celá reprezentační jedenáctka v utkání s Dány. Nastoupil až do 2. poločasu, první poločas skončil 0:0, Dánové byli na tu dobu mimořádně běhaví, tehdejší borci si s nimi nebyli schopni poradit, podívaná k uzoufání. Vypadalo to na remízu, možná i na naší porážku. Druhý poločas skončil 6:0! Adamec, který byl o jednu třídu lepší než zbytek hráčů na hřišti, a to jak technicky, tak i fotbalovým myšlením, přehledem, rozvrátil úplně hru Dánů a umožnil spoluhráčům střílet branky, které by bez něj nenastříleli, protože překonat hru Dánů bylo nad jejich možnosti.
Včera byl Jozef Adamec v televizi, už to není ten načesaný, sebevědomý borec jako v minulosti, dnes už je to skromný, nenápadný důchodce. Vzpomínal také na to, jak jej nenáviděli diváci na Spartě, když přijel kdysi do Prahy s Trnavou. Ze začátku, jak řekl Adamec, nic zvláštního nepředvedl, pak ke konci 1. poločasu dal gól ze 40 metrů a do konce utkání přidal ještě dva. Tribuny prý pak na konci zapomněly na nenávist a aplaudovaly mu.
