V 70. létech jsme já a moje lopata tvořili nerozlučnou dvojici. Každé ráno na mne už čekala a po celou pracovní dobu nebylo síly, která by nás mohla odloučit. Když moje věrná holka, jak jsem jí říkal, dosloužila, rozhodl jsem se ponechat si ji, vyčistit a zavěsit nad postel. Plechovou část - zubatou a olámanou - jsem ponechal v zájmu historické pravdy v takovém stavu, v jakém se nacházela před odchodem na zasloužený odpočinek. Celou lopatu jsem nalakoval, jedinou změnou byl "budíkový" teploměr z bojleru z kotelny, který jsem namontoval v dolní části násady. Na teploměru jsem červenou barvou vyznačil kritickou teplotu 27° Celsia. Bylo zajímavé, že každá návštěva se mě ptala, proč je na lopatě teploměr.
Vysvětloval jsem jim vždy se skromností typickou pro velké vynálezce, že teploměr je mým zlepšovacím návrhem pro bezpečnou práci s lopatou a že teplotu 27° C, vyznačenou červeně, jsem stanovil po dostatečně dlouhém zkušebním programu. Pokud se lopata zahřála prací na 27° C, bylo nutné přerušit práci a počkat na pokles teploty, stejně jako v případě, že teplota na pracovišti překročila 27° C. A také jsem citoval klasika - soudruha Lenina. Soudruh V. I. Lenin již v r. 1911 řekl : Zdraví máme, soudruzi, jenom jedno. A ani strana zatím nedokáže dát vám nové a dokonce ještě lepší.
