Může to přijít hodně draze. Na mistrovství světa jsem viděl např. zahozenou šanci - výborný centr zprava před bránu na volného "jednonohého" kolegu. Je-li centr zprava a před nabíhajícího hráče, kopne míč do brány i malý žáček, umí-li i levou. Pokud nabíhá hvězda na MS, snaží se to zakončit pravou nohou, protože to už od dětství nevadilo ani jemu, ani všem jeho dobře placeným trenérům. A protože to pravačkou nestihne (promáchne a tím zbytečně a nezodpovědně zvlní jenom vzduch před bránou), balon pokračuje v cestě do autu. Stačilo mít vlevo místo pazdera plnokrevnou fotbalovou nohu. Navrhuji takovým borcům a všem jeho trenérům, kteří ho od dětství trénovali, udělit cenu "Dobře placený fotbalový pakůň" s právem nosit vyznamenání "Dřevěný mozek", nebo "Dřevěná noha". Za 15 let i více let fotbalové přípravy si to obě skupiny zaslouží. A předat by jim to měla nějaká funkcionářská "Dřevěná, dřevěně myslící ruka". Každého běžného fotbalového diváka napadne : Jak to, že neumějí levou? To už nenapadne českého fotbalového reportéra, klubového bosse, ligového trenéra a sportovní ředitele fotbalových klubů. Nejde tu snad o nějakou neznámou infekci, která znemožňuje všem těmto dobře placeným, nebo bohatým lidem správně vidět a prakticky myslet? Američané byli už dávno na Měsíci. A ve fotbale se nepodařilo v mnoha zemích už asi sto roků vyřešit kopání do balonu druhou nohou. Mamma mia!
Druhý případ se týká souboje pravonohého německého obránce se švédským, s míčem u nohy sprintujícím útočníkem. Švéd vedl míč pravou nohou. Běželi vedle sebe rameno na rameni. Švéd běžel vpravo. Němec, šelma germánská, vlevo. A nastala situace v našem a světovém fotbalu již mnohokrát viděná. Němec udělá tu sto let již známou hloupost. Pokusí se Švédovi vypíchnout míč v plném trysku pravou nohou. Možná by se mu to povedlo levou, kdyby ji měl šikovnou. Ovšem pravou to končí obvykle faulem, protože pravá zoufale poslaná k vypíchnutí před levou sprintujícího soupeře téměř vždy podrazí soupeře a nedosáhne na míč vedený pravou nohou. Ve vápně to končí obvykle penaltou. V tomto případě to penaltou za faul neskončilo, i když to penalta byla. Proč se nekopala, to ví jenom pánbůh a rozhodčí.
Takže čte-li to nějaký fotbalista, je to zajímavý podnět na získání penaltového kopu férovým způsobem. Je-li obránce pravonohý, dostat ho při běžeckém souboji nalevo od sebe (rameno na rameni) a umožnit mu zoufalý pokus o ukopnutí míče pravou nohou. Do vápna se musí vlítnout maximální rychlostí, aby se vylekaný obránce pokusil vypíchnout pravačkou míč. Nemusíte kontrolovat přesně míč, tady nejde o zakončení střelou v pravý okamžik. Tady jde o vyvolání zoufalého obranného zákroku. Pochopitelně se nesmí přehánět účinek tvrdosti zákroku a neletět čtyři metry daleko a přitom metr a půl nad zemí s rukama nad hlavou. A nevřeštět přitom s bolestivou grimasou těžce zraněného. Vhodnější je co nejdříve po pádu vyskočit a hnát se za míčem, i když už to nebude k ničemu. Takového poctivce ocení každý nezkorumpovaný rozhodčí a s chutí odpíská penaltu.
