Můj kamarád Jan v mé rodné obci proslul jako sériový lamač dívčích srdcí. Bohužel, i na něj došlo. Děvče, u kterého by to nikdo nepředpokládal, mu nejen zlomilo srdce, ale ona mu to zlomené srdce ještě týrala mnoha dalšími způsoby. Toto na první pohled milé, citlivé děvče, jevící se jako zhmotnělá fantazie Vítězslava Nezvala, nedalo Janovi spát. Všechny jeho pokusy získat Veroniku zpět selhávaly.
Jednoho dne, když jsem šel po obci, zapraskalo v tlampači místního rozhlasu a předseda MNV oznámil : Veronice D. dává zahrát k svátku její tajný ctitel.
První píseň měla název O', Vero, Veroniko, s tebou je kříž, ty to víš. Ovšem druhá - to bylo jiné kafé. Byl to tehdejší hit a jmenoval se : Je, je nás jedenáct, já nejsem sám, my všichni jsme tvou láskou opilí. V ten den - s výjimkou Jeníka a rozzuřené Veroniky - se smála celá obec a dokonce prý i koně a krávy.
