Malostatkář a současně největší neznámý kosmonoský básník, používající pseudonym Vilém Chrást Podbabský, se ve svém Zápisníku hospodáře zmiňuje teké o nákypu. V jeho době se v Kosmonosích běžně rozlišovaly tři druhy, pokud šlo o toto jídlo, a sice : nákyp,výkyp a překyp.
Nákyp se dal jíst bez problémů. O tom, jak byla hospodyně, či děvečka v kuchyni úspěšná, rozhodoval hospodář. Hospodyně nebo děvečka (nebo někdy obě) očekávaly posouzení jídla pro jistotu na půdě ve stodole, kam si vždy prozíravě vytáhly žebřík.
Výkyp byl nepovedený druh nákypu, při kterém hospodářův vztek vykypěl v tak krátké době, že nehrozily ztráty na životech a majetku.
Překyp vyvolal u hospodáře, který si potrpěl na poctivou, fortelnou práci, záchvaty nekontrolovatelného vzteku. Jakmile se ozval z kuchyně řev, domácí zvířata a drůbež nelenily a prchaly na předem zvolená místa. V té době prý nebylo zvláštností vidět kozy, které skákaly přes plot jako dostihoví koně. Vidle, biče, cepy, opratě, řemeny, trámy do délky pěti metrů v ten den nebyly na dvoře jako z udělání k nalezení.
Když se asi po třech hodinách hospodář uklidnil, nejdříve se plačky omluvil koňům a kravám, pak příbuzným a čeledi a také kozám, které v mdlobách našli ležet až u Bakova. Potom už stačilo jenom dát zpět vyvrácená vrata, svalený plot a objednat náhradu za několik stromů vyrvaných i s kořeny.
A pak už večerní vyzvánění kosmonoských zvonů (svolávajících k modlitbě) jenom doplnilo nenapodobitelnou atmosféru míru a ničím nerušeného klidu.
