Trenažéry
Kdyby nastávající kouzelníci a eskamotéři byli připravováni podle přístupu praktikovaného českými fotbalovými trenéry, tak by se neuživili. Kouzelníci a eskamotéři, aby mohli vůbec vystupovat, musejí cvičit tak dlouho, až zvládají svá vystoupení bez chyb, nebo s chybou jednou za velmi dlouhou dobu.
Český fotbalista se připravuje po technické stránce během své kariéry po krátkou, nedostatečnou dobu, takže pokud se on i trenéři spokojí s dobou věnovanou technické přípravě, nemůže se od něj čekat nějaká díra do světa. Také pojetí technické přípravy neumožňuje technický růst hráčů. Nedostatek technické kvality se snaží trenéři nahradit důrazem na taktiku a kondici. Kdysi to našemu fotbalu stačilo, dnes je to už málo. Kondici a taktiku má každé evropské kvalitní mužstvo, navíc má technické hráče. A pokud jde o kondici, tak německá reprezentace, Bayern a Dortmund využívají postupů amerických kondičních trenérů, které kdysi požádal o pomoc Jürgen Klinsmann (bývalý reprezentant a poté trenér reprezentace). Postupy Američanů jsou považovány za současnou špičku.
Majitelé českých klubů jsou očividně nenároční. Navíc jsou masírováni informacemi, že nejsou talenti(y?), že je malý zájem o hraní fotbalu mezi mládeží, atd., atd. Pokud je malý zájem o fotbal mezi mládeží, tak se situace musí řešit zvýšenou kvalitou tréninků těch, co zůstali fotbalu věrni. Např. trenažérovou metodou tréninku dynymické techniky.
Trenažéry v mém pojetí jsou jednoduché, snadno vyrobitelné. Jsou určeny pro individuální trénink techniky, maximálně pro přípravu dvou hráčů. Je vyloučeno, aby se používaly pro skupinový, nebo dokonce celotýmový nácvik! Hráč nesmí čekat, až na něj přijde řada na kopnutí do míče. Upřesnění : na velkém trenažéru může trénovat tolik hráčů, kolik si nebude nepřekážet, ale nesmějí čekat až na ně postupně přijde řada v nějakém zástupu, jak se to praktikuje běžně i dnes. Hráč na trenažéru si musí kopnout za hodinu mnohem víckrát, nerušeně, jinak nepozná možnosti svých nohou, nepozná věci, které je možno si osvojit na trenažérech a které se sotva naučí těžkopádnými metodami u nás praktikovanými. Při trenažérovém tréninku je nezbytný stálý pohyb, měnění rychlosti, zvyšování rychlosti a přesnosti, protože hráč trénuje obvykle sám a míč je blokován proti zalétnutí mimo prostor cvičení pojetím trenažérů a případně sítěmi. Chození pro míč za bránu je otravné a málokdo dokáže takovým způsobem trénovat sám a po delší dobu. Mimoto se ztrácí čas, který mohl být využit k většímu počtu kopů za nějakou jednotku času. To je jedna z výhod trenažérů, že umožňuje spoustu kopů, přihrávek a manipulací s míčem, že zmenšuje čas bez míče.
Střelecký a přihrávací trenažér
Je základním trenažérem, bez toho nelze získat cit pro míč, nelze se naučit kopat s potřebnou kvalitou oběma nohama. Je to odrazová stěna nejméně 16 metrů dlouhá a nejméně 3 metry vysoká. Musí být na ní vyznačena brána ve správných rozměrech. Větší trenažér může v půdorysu mít tvar L s rameny 16 metrů. Záleží jen na dostupných financích. Ještě větší (pro ligové oddíly) by měl půdorys kříže se čtyřmi rameny s délkami 16 metrů i více.
Trenažér pro fotbalový squash
V půdorysu tvaru U. Může se vytvořit s využitím části odrazové stěny a z postranních přenosných stěn z rámů a sítí, kterými se vymezuje podle potřeby šířka prostoru. Trénuje jeden, nebo dva hráči. Neslouží pro nějaká utkání, ale pro starty na odražené míče, na trénink bleskové práce s míčem v různých výškách, na zpracování míče ve velké rychlosti, na získání pohotovosti, na krokovou jistotu v obtížných situacích.
Přenosné trenažéry
Stačí metr vysoké. Odražeče nastřelených míčů pro nácvik bleskových převzetí míčů, pro využití odražených míčů pro střelbu bez přípravy na trenažérovou bránu.
Střelecké a přihrávací koridory
Přenosné, skládací, stačí metr vysoké. Délka i přes 20 metrů při složení z jednotlivých úseků. Jsou to vlastně dva rovnoběžné ploty vymezující (s nastavitelnou vzdáleností od sebe) střelecké a přihrávací koridory na získání přesnosti vyšší úrovně, na osvojení přímých nahrávek a střel. Do koridorů se střílí zásadně v běhu, vzdálenost stěn se zmenšuje na základě očividného pokroku. Zatím jsem na něco podobného nenarazil. Míč musí prolétat koridorem bez nárazu do stěn po určité době tréninku.
Trénink techniky tak zvanou nadmaximální rychlostí
Běh nadmaximální rychlostí je dávno znám běžcům, jde o běh například z (nebo s?) kopce. Dosáhne se tak vyšší rychlosti než po rovině. U běžců se používají úhly sklonu svahu do určité velikosti. Vyplývá to z nějakých poznatků, které jsem už zapomněl. Trénovat techniku nadmaximální rychlostí si může dovolit ligový oddíl s atletickými trenéry. Hráči nejdříve musí zvládnout vysokorychlostní techniku, pak běh nadmaximální rychlostí a teprve potom je možné trénovat techniku nadmaximální rychlostí. Zatím nevím o tom, že by se někde ve světě tento trénink používal, takže je to asi moje prvenství. Domnívám se, že by to český fotbal vyneslo hodně vysoko v Evropě. Nebudu k tomu podávat další informace, je to podle mého názoru velmi nebezpečná metoda, asi nevhodná pro amatéry.
Jinak všechny informace zde uvedené jsou volně, bezplatně pro kohokoliv k použití, nečiním si žádný nárok na jakýkoliv druh odměny. V popisu metod budu ještě pokračovat. Pokud někoho zarazila nákladnost metody, je možné použít jen část metody, použít vrata, zdi, menší odrazové stěny. Pro fotbal vyšších stupňů jsou ale velké trenažéry nutností. Hráč, který neumí pořádně kopnout do míče, je v první lize dražší než trenažéry. Hráč připravovaný i na trenažérech bude mít vždy větší cenu, než jakou by měl bez této metody. Trenažérový trénink dává chybějící technický základ. Čeští hráči totiž hrají fotbal bez technického základu adekvátního dnešní době. Proto v cizině často mají velké problémy udržet se v základních sestavách mužstev, do kterých někdy přišli za velké peníze, které neodpovídají jejich kvalitám. Je otázkou, jak je mohly nějaké kluby koupit za takové sumy.
