"Fotbalový box"
Bez fotbalového boxu nemůže být trenažérový trénink úspěšný. Je to "box nohama". Je možné použít zeď, vrata, odrazovou stěnu, betonovou stěnu ve vypuštěném bazénu a pod. V žádném případě zeď zvenčí tepelně izolovanou, nebo zeď sousedů, nebo cizí dřevěný nebo zděný plot. Pokud obec, nebo fotbalový oddíl, nebo osvícený sponzor na stadionu, nebo někde na rovné travnaté obecní ploše nechají postavit pevnou, nesvalitelnou odrazovou stěnu vysokou aspoň 3 metry a širokou 16 metrů, udělají pro obecní fotbal a pro fotbalisty, kteří se chtějí úspěšně technicky vyvíjet, daleko více než si dovedou představit. Podmínkou úspěchu trenažérového tréninku je trénink vždy v pohybu, trénink stále vyššími rychlostmi, trénink individuální, později ve dvojicích, maximálně ve trojicích. Pochopitelně je možné používat trenažér "staticky", to znamená třeba na nácvik střelby trestných kopů, nesmí to být ale jediný způsob využití trenažéru, jak se to v mém mládí hodně používalo. Je vyloučeno používat dodnes používanou neefektivní formu tréninku, kdy hráči stojí v zástupu za sebou a čekají až na ně přijde řada, aby si vystřelili na bránu a pod. Trenažér musí být využíván individuálně a intenzivně. Za individuální využití trenažéru je třeba považovat i trénink fotbalového boxu, kdy několik hráčů vedle sebe u stěny, aniž by si překáželi, se učí nakopáváním na stěnu ve svém, patřičně širokém úseku např. používání i horší nohy. Jedna ze zásad trenažérového tréninku : Provést co nejvíce kopů, startů na míč, tlumení míče, hlaviček a jiných míčových manipulací za jednotku času. Pokud to nejde v době oficiálního tréninku, tak po tréninku. Tak jak to dělali ti, kteří výhody této metody poznali a pro které nebyl tento způsob tréninku nezajímavou nutností, ale možností být sám, jenom s míčem a získávat tak náskok před těmi, kteří tuto formu neznali, nebo podceňovali. Fotbal potřebuje pochopitelně i další náležitosti : potřebnou kondici, taktickou přípravu individuální a kolektivní a získávání zkušeností hraním zápasů. Nic se nesmí podceňovat, takže ani vysoce kvalitní dynamická míčová technika nesmí chybět.
Při "boxu" se nakopává míč na stěnu a odražený vrací zase zpět na stěnu. Pokud někdo neumí druhou nohou, trénuje zvolna, neuspěchaně tuto nohu. Postupně se rychlost míče zvyšuje, nekope se jenom placírkou, začnou se nacvičovat kopy nártem, šajtlí, patami. Po osvojení obounohosti se kope střídavě oběma nohama, od stěny se ustupuje a ke stěně se přistupuje blíže bez přerušení nakopávání. Výsledkem musí být lehkonohý "tanec" u stěny s precizními kopy různými částmi nohou. Míč se musí udržet co nejdéle v pohybu, nesmí odlétat do stran mimo nohy. Každý trénink na stěně se zahajuje fotbalovým boxem. Kopy nártem a šajtlí musí být zvládnuty tak, aby se daly používat při zápasech (pochopitelně k tomu musí být ještě zvládnut trénink střelby a přihrávek v pohybu, bez přípravy - na odrazových stěnách a z různých, větších vzdáleností; k tomu se ještě vyjádřím).
Účelem je získat lehké, elegantní, bleskové, přesně pracující nohy. Tento trénink umožňuje získat při souboji převahu nad rychlým hráčem, který má potíže se zpracováním míče, který nemá zažité precizní zásahy míče, ovládá míč málo spolehlivě a jenom placírkou a nemá dostatečný cit pro míč. Do technického rejstříku je třeba zařadit i kopy a přihrávky bodlem, i když jsou považovány za projev fotbalového diletantství. Ve zmatku před bránou bývá kop bodlem někdy nejrychlejším způsobem jak poslat míč do sítě, nebo obránce může bodlem vypíchnout míč v poslední chvíli.
Chce-li někdo dosáhnout vysoké úrovně techniky, musí to dělat jako fotbalové hvězdy. V jejich životopisech lze nalézt informace o tom, jakou pozornost věnovali tréninku techniky a kolik času tomu věnovali. Nikdo se nenarodil jako geniální fotbalista, který ihned všechno umí. Hráč i s velkým talentem musí věnovat během své fotbalové kariéry spoustu času tréninku techniky. V minulém desetiletí udivoval úžasnou technikou Brazilec Ronaldinho. Dnes už nehraje v Evropě, ale doma v Brazilii, je pomalejší a ty úžasné technické kousky už nepředvádí. Je očividné, že tréninku techniky nevěnuje tolik pozornosti jako dříve a že to neměl od pána boha, ale díky bývalé posedlosti patřit mezi nejlepší na světě.
