I byl vskutku Gerhard Umakart Jenštejn z Jenštejna svým poddaným dobrou vrchností. Již tehdy pracovali jeho poddaní jen pět dní v týdnu, v neděli byl den sváteční a konečně v sobotu museli poddaní na ranní mši svatou a pak si mohli celou hodinu demonstrovat pod okny své nejjasnější vrchnosti. Každý měl právo volat všechno, co se mu zamanulo a vrchnost, která po celou dobu vždy s úsměvem naslouchala v okně, pak vybrala tři největší křiklouny, kteří neprodleně dostali každý dva zlaté a k tomu pět ran holí.
Není divu, že všichni poddaní (i ti právě nemocní) nikdy nechyběli pod okny a volali ze všech sil. Ty dva zlaté stály za to. Pochopitelně že oddaní poddaní byli praktičtí, takže všichni vždy přišli s kalhotami vzadu důkladně vycpanými.
