Po dlouhé době se objevil v českém fotbale velmi dobrý ofenzivní obránce. Kdysi to byl Slovák Karol Dobiáš, když přestoupil z Trnavy do Bohemians Praha. Karol Dobiáš byl původně útočník. P. Kadeřábkovi se pojetím hry, přístupem k fotbalu nevyrovnají ani obránci slavného Brücknerova mužstva z mistrovství Evropy v r. 2004. P. Kadeřábek patří mezi ty výjimečné obránce, kteří mají úžasné útočné kvality, kteří se liší od běžných obránců svým odporem k málo dynamické hře, kteří si to nechodí nevýrazně odpracovat na okraj obrany, se snahou co nejméně toho naběhat. Ze světových obránců minulosti bych připomněl Roberta Carlose, bombarďáka, technika, autora překrásných gólů. Dále Itala Maldiniho, Brazilce Cafúa a Španěla Puyola. Současný stoper Realu Madrid Ramos hrával pravého obránce a byl na pravé straně obrany přímo posedlý útočením, takže ho trenéři museli krotit.
Pavel Kadeřábek se liší od ostatních ligových obránců tím, že neuniká jenom po křídle. Jeho směry pohybu s míčem i bez míče jsou v naší lize asi nejpočetnější, nejrozličnější. Volí dráhu běhu s míčem podle situace, není vyznavač stereotypního útoku po křídle, proniká třeba od postranní čáry do středu hřiště, přitom si vyměňuje přihrávky s vhodně se pohybujícími hráči. To se velmi těžce brání, na rozdíl od průhledných pokusů unikat stereotypně jenom po křídle. Způsob hry Kadeřábka vyžaduje větší fyzické nasazení, větší počet sprintů, větší celkovou naběhanou vzdálenost ve sprintech.
