Trenér Tallinnu prohlásil, že se v utkání setkaly dva fotbalové světy, že oni jsou nejlepší v Estonsku a Sparta že je dobrá v Evropě. Tallinn v Estonsku nastřílí spoustu branek a přitom jich málo dostane.
Fotbal se v Evropě stále mění. To, co se hrálo v r. 2005 na nejvyšší evropské klubové úrovni, dnes už nestačí. Fotbal se mění, přitom někteří špičkoví trenéři zůstávají nadále i v čele evropského progresu, někteří - třeba Wenger - ztrácejí se špičkou kontakt. U nás to potkalo - v našich poměrech - trenéra Komňackého, Koubka a několik dalších.
U našich trenérů je nejvíce vidět velká a úspěšná práce trenéra Lavičky. Je patrné, že hráči Sparty jsou připravováni odlišnými způsoby, trenér Lavička dokáže například reagovat na současný světový trend číslo jedna - na přesnou, promyšlenou a překvapivou kombinační hru všech hráčů mužstva. Trenér Lavička má jeden pár očí, stejně jako ostatní naši trenéři, přesto vidí víc v utkáních evropské špičky a dokáže to, co pochopil, co dokázal zařadit do správného pořadí důležitosti, také předat hráčům tak, aby to pochopili a dokáže volit takové tréninkové postupy, aby to hráče naučil. Jiní trenéři toho hodně napovídají, dokážou třeba popsat hru Bayernu, ale nic z toho nedokážou hráče naučit. Z toho, jak jejich hráči hrají, je možno také vyčíst hodně o jejich trenérských schopnostech, o jejich bezradnosti, či nápaditosti, atd. To, že někdo získá trenérské osvědčení potřebné pro trénování 1. ligy, neznamená, že je schopen připravovat hráče tak, aby se na hru jeho hráčů dalo dívat, aby bylo na hráčích vidět, že fotbalově rostou a že jsou v prvoligovém mužstvu právem.
Je zřejmě vyloučeno v dnešní době udělat z každého ligového hráče fotbalového rychlíka, ale je možné z každého hráče 1. ligy vychovat správnými postupy kvalitního technika, střelce a kombinačního hráče s potřebným přehledem. Otázka zní : jak vychovat trenéry, aby toto s jejich hráči dokázali? Když to trenér neumí jako Lavička, nezbývá mu než vyprávět před kamerami, jak se zase nepovedlo dodržet taktiku, jak se zaváhalo při standardkách, jak záloha selhala, nebo mužstvo si nedokázalo přihrát více než třikrát v jedné akci. Prohrávat se bude vždycky, všichni vyhrát nemohou, ale mělo by se hrát tak, aby se prohrálo po kvalitním boji, aby to nebyla herní bezradnost, čiročiré zoufalství a technická negramotnost.
