Pokud je tomu tak, tak Kosmonosy asi mezi prvními začaly odstraňovat diskriminaci žen u městských policií. Už se těším, až Kosmonoský zpravodaj zveřejní zprávu, že jedna policistka zneškodnila o půlnoci bandu těžkotonážních, těžce opilých výtržníků přesně vedenými kopy do slabin a na brady. Na základě svých zkušeností s feminizací profesí radím nepodceňovat ženy.
Už za totality jsem v Kosmonosech jako pacient nosního a krčního oddělení obdivoval subtilní sestřičky, jak dokázaly naložit pacienta jakékoliv váhy a zavézt ho na operační sál, zatímco zřízenec, vysoký silný chlap, se věnoval zodpovědnému přenášení písemností z patra na patro a vynášení odpadků z pacientských pokojů. Zřejmě také do jeho povinností patřilo neustálé vysedávání v křesle na služební místnosti sester a veselení se ze všeho, co žertovného sestry řekly.
V jiné nemocnici jsem jako návštěvník byl požádán sestrou, abych ji pomohl s těžkým, asi stotřicetikilovým pacientem, který ji nechtěl být nijak nápomocen a jenom se mlčky koukal. Polila mě hrůza, protože jsem s tím neměl zkušenosti a neznal jsem ty správné hmaty. Také jsme byli se sestrou neúspěšní, se seniorem jsme nepohnuli. Pak tu malou, drobnou sestru popadl očividný vztek, popadla dědka a s mojí malou pomocí ho mrskla na nemocniční vozík. V této nemocnici zřízence neměli vůbec, ta už byla kapitalistická a kapitalisté, jak je známo, šetří i na profesích nutných a soudobé heslo ve zdravotnictví zní : Jedna zdravotní sestra musí dokázat nahradit i zřízence, uklízečku, stěhováka, telefonistku, vrátnou a zůstat upravenou a optimistickou. Schopnost sprintovat po celou pracovní dobu je vítána.
Všimli jste si pozoruhodné skutečnosti, že osobní služební vozy řídí vždy mohutní chlapi, kteří by hory mohli přenášet? Tyto vtipem sršící , veselé kopy také většinou řídí malé dodávky a nesnášejí práci po celých osm hodin, a proto nemalou část pracovní doby prosedí na židli ve společnosti podobných dříčů. Rád jsem poslouchal, když jsem přišel do kanceláří, tyto pracovní titány, jak tam podrobně vedoucím vyprávěli o tom, jak někde něco sháněli a jaké mimořádné úsilí při tom museli vyvinout. Obvykle také vedoucí měli pro tuto nelidskou dřinu pochopení a nešetřili prémiemi.
