středa 16. července 2014

Ukázka české fotbalové inteligence

Sparta - Tallinn 7 : 0

Sparta umožnila divákům vidět po dlouhé době to, co v minulosti dokázalo daleko více českých hráčů než nyní. I když soupeř nebyl silný, žádné jiné naše současné mužstvo by nedokázalo takhle hrát. Sparta je sehrána daleko více než Plzeň. Trenér Lavička, jak jste mohli vidět, si na rozdíl od ostatních ligových trenérských vševědů uvědomuje, že hráči mohou plnit taktické úkoly jedině tehdy, když budou disponovat k tomu potřebnou technikou. Jeho hráči - všichni - přihrávají přesně a včas po zemi v okamžicích, kdy se po zemi přihrát musí, což se tak moc zase u nás nevidí. V utkání byly také k vidění kolmé přihrávky "mezinárodní" kvality. Hráčům je známo "tajemství" přihrávek, velmi dobře přihrávkami řeší obranné problémy, stejně jako útočné. To, co Němci ukazovali v útoku v Brazilii, tu přesnou "Guardiolovskou" kombinaci ve vápně a na hranici velkého vápna, to předvedli i hráči Sparty, sice s horšími soupeři, ale zrovna tak chytře, přesně a s úspěchem. Možná Tallinn není tak špatný, možná jenom ještě neměl tu čest zahrát si se soupeřem s takovou vysokou herní inteligencí,  který by uměl tak ovládat hru a prostor jako Sparta.

Pokud jde o ty přihrávky, vzpomněl jsem si na Pavla Nedvěda, co by asi řekl na tyto přihrávky, na ty parádní kombinace. Právě Pavel Nedvěd byl v celé Evropě pověstný přehledem, přesnými přihrávkami a přesnou a tvrdou střelbou. A také dravostí.

Sparta by potřebovala pro cestu k evropské špičce ještě tak tři, čtyři extrémně rychlé hráče, kteří by byli schopni běhat šedesátimetrové přímé sprinty rychlostí o hodně vyšší, než u nás obvyklou. Takové je třeba hledat v Africe, nebudou ani drazí, když to moc s míčem nebudou umět. Takoví, když je někdo naučí kopat do balonu na trenažérech, mají pak cenu zlata. Není pravda, že dobrý hráč vzniká jenom pod dobrým vedením a   odmalička. Jan Koller, náš nejlepší reprezentační střelec, nebyl odmala sledovanou nadějí českého fotbalu, nebyl svědomitě piplán pro budoucnost, začal se zlepšovat a fotbalově růst až po dvacátém roku života.

O těch mimořádně rychlých hráčích nepíši nic nového. Pan trenér, pan Brückner, o nutnosti mít superrychlé hráče hovoří při každé příležitosti.