Včera Ďuriš v utkání Příbram - Plzeň překopl ve vyložené šanci branku - jako nemehlo z 10. výkonnostní třídy. A to jen proto, že neumí kopat levou (dřevěnou) nohou. Až potkáte nějakého prvoligového trenéra, řekněte mu, že už za Rakouska-Uherska trénovali fotbalisti v každé vesnici střelbu na vrata oběma nohama. Kopat oběma nohama bylo věcí cti každého tehdejšího šikovného fotbalisty. Tehdy ještě trenéři a hráči nevěděli to, co se ví dnes, takže se kopalo oběma nohama. Dnes, díky soudobým vědeckým fotbalovým poznatkům víme, že se někteří hráči nemohou naučit kopat druhou nohou, protože je to prý uzpůsobením jejich mozků!
Díky uzpůsobení mozků majitelů fotbalových klubů, jejich trenérů a bohatě otetovaných hráčů se díky gólům - které nebyly vstřeleny jen proto, že hráč neumí úspěšně kopnout druhou nohou ve vyložené šanci do balonu a kope nevýhodně a nepřesně první, méně dřevěnou nohou - tak díky tomuto nevýhodnému uzpůsobení mozků majitelů, trenérů a hráčů se přichází na klubové a reprezentační úrovni o úspěchy, o obrovské peníze v evropských, mezistátních a klubových soutěžích. To by byla děsivá statistika, kdyby ji někdo vytvořil : statistika o chybných přihrávkách, o vypichování míčů nevhodnou nohou, jen protože hráč neumí hrát druhou nohou, takže to skončí "dřeváckým" faulem a někdy i vyloučením nebo penaltou. Statistika o gólech, které nepadly, protože hráč neuměl zakončit druhou nohou z jednoho metru - protože tou první, lepší nohou to nestihl - a mužstvo kvůli tomu třeba sestoupilo, nebo nevyhrálo nějakou skupinu, či soutěž.
Míče se budou kazit vždycky, ale není třeba, aby se kazily míče, které mohly být zahrány úspěšněji druhou, vhodnější nohou, pokud by tu nohu někdo naučil za léta hraní fotbalu aspoň trochu kopat do balonu. K tomu není potřeba trénovat druhou nohu celé mládí, k tomu stačí odrazová zeď, trocha trpělivosti a asi tak měsíc práce s míčem. Když kopnu za rok stokrát do míče horší nohou, tak se nic nenaučím. Kopnu-li za jeden den s pomocí odrazové stěny do míče horší nohou třistakrát a za měsíc tedy devěttisíckrát, budu muset požádat o vystavení zbrojního pasu na tuto nohu a vždy bude mou povinností upozornit soupeřova brankáře, aby ty pecky bývalou horší nohou z velikého vápna nechytal, pokud není pojištěn na doživotní následky sportovního úrazu.
