sobota 5. září 2015

Vraha knihovnice chtěla znalkyně nechat v léčebně

(Z deníku Právo 31. 8. 2015)

Vražda se přihodila 25. května 2015. Vrah Vlastislav A. byl od roku 2012 hospitalizován na psychiatrii pro vyhrožování vraždami celkem sedmkrát. Naposledy byl hospitalizován, a to nedobrovolně, v lednu letošního roku na základě podnětu ambulantní psychiatričky Valašikové, podle které trpěl bludy a hrozil jí smrtí.

Soud tehdy rozhodl, že muž je v léčebně v souladu se zákonem a že je třeba, aby tam zůstal. Podle zákona ale pak musí soud rozhodnout do 3 měsíců, zda trvají důvody k tomu, aby byl nedobrovolně zadržován v léčebně. K tomuto rozhodování si soud už obvykle vyžádá znalecký posudek. Tento posudek získal soud od zkušené soudní znalkyně Evy Bočkové. K rozhodování už bohužel nedošlo.

Rozhodovat se mělo 5. března 2015, ale už 27.února 2015 (!!!) léčebna budoucího vraha propustila s odůvodněním, že vyhrůžkami na sebe jen chtěl upozornit a nelze je brát tak vážně. Znalkyně Bočková do posudku napsala : "Trpí těžkou poruchou osobnosti, stav se opakovaně zhoršuje. Je vysoké riziko agresivního jednání, vyžaduje dozor a komplexní psychiatrickou péči. Je nutný dlouhodobý diagnostický pobyt."

Její posudek si vyžádali od soudu i policisté kvůli vyhrožování ambulantní psychiatričce Valašikové.

Soud poslal znalecký posudek do léčebny s oznámením termínu konání detenčního řízení (5. 3. 2015), ve kterém měl rozhodnout o dalším nedobrovolném zadržování v léčebně.

Téměř současně dorazila opačným směrem k soudu zpráva, že Vlastimila A. lékaři propustili z léčebny, což jim umožňuje zákon bez ohledu na to, že ještě soud nerozhodl. Ten musel detenční řízení zastavit, současná právní úprava totiž neumožňuje, aby byl propuštěný pacient nedobrovolně umístěn zpátky do léčebny. To může nastat jedině, pokud by pacient na svobodě znovu ohrožoval sebe nebo okolí. 

Kdyby léčebna, nebo lépe řečeno : kdyby nespěchali lékařští polobohové v léčebně Dobřany a vyčkali na rozhodnutí soudu, mohla paní knihovnice ještě žít. Jak je zřejmé, neexistují jenom nebezpeční pacienti na psychiatrických odděleních, ale i smrtelně nebezpeční psychiatři. Pokud jde o kosmonoskou psychiatrii naskýtá se nemalé množství otázek. My vlastně o ní nic nevíme. Lékaři a sestry se svými neúspěchy nepochlubí, ještě jsem neslyšel, že by nějaká firma, či nemocnice jednou za rok musela vydat povinně zprávu o svých chybách, omylech, podvodech, diletantských počinech a nedbalostech. To bude možné až tak v roce 2150. To už bude všude mír, jak by zazpíval s planoucím zrakem rudý pionýr.

Pokud jde o Dobřany, naskýtá se otázka, co tam v zimě s tím pacientem dělali. Zda vůbec dostával nějaké léky, zda se s ním pracovalo a zda měl po propuštění docházet do psychiatrické ambulance a zda do ambulance docházel.

Někdy se ještě k naší psychiatrické nemocnici vrátím a napíši toho víc. Z jiných, nikoliv psychiatrických nemocnic mám spoustu zkušeností. Bez problémů bych napsal padesát stránek o svých špatných zkušenostech, o mizerném diletantském řízení, o podceňování bezpečnosti práce. Stejně tak bych mohl napsat spoustu stránek o výborných doktorech, tvrdě pracujících, zodpovědných sestrách, atd.