Na Moravě se známému cvičnému prostoru říká LIBAVA, nikoli Libavá. Tankový pluk Kroměříž kdysi v 60. létech vyjel na Libavu, aby prokázal své vysoké politickobojové kvality ve cvičném tankovém boji s jiným útvarem. V onen historický den, který nesporně patří do oficiálních i neoficiálních dějin dvou tankových útvarů, se měla odehrát tanková bitva podle štábních plánů a pod dohledem inspekce z vyššího velitelství.
Bohužel, zlý osud a major našeho štábu způsobili, že bitva, která měla dokázat, že imperialisti by se měli třást před pancéřovou pěstí našeho útvaru, se vůbec nekonala. Oba útvary sice vyrazily proti sobě, ale v místě střetu se vůbec nepotkaly, dokonce se ani nespatřily, protože se nalézaly v úplně jiných prostorech, na kilometry daleko od sebe. Navíc náš pluk se měl rozvinout k boji v travnatém prostoru, místo toho se zjistilo, že tam, kde měla být travnatá pláň, je velké obilné pole, o kterém se v plánech nehovořilo.
Do té doby se taková cvičení prováděla s většími, či menšími nedostatky, ale aby vůbec k cvičné bitvě nedošlo, to se zdálo nemožné. Tak skončila bojová hra, vojáky nazvaná Bolšoj tyjátr. Major, který byl na jaro vyslán na Libavu na rekognoskaci terénu, místo na Libavu jel gazíkem do Brna na nákupy pro manželku.
