Můj slovenský kamarád písař považoval za nutné občas zavolat staršinovi naší protiletadlové roty. Staršina, který už kolem 9. hodiny ráno byl pod parou, protože měl v sobě obvykle již téměř celou láhev rumu, zvedl vždy sluchátko a zařval do telefonu: "Podpraporčík Novák, u telefonu". Z druhé strany se ozvalo stručně a ponuře: "Zomreš!", a neznámý volající položil sluchátko.
Tento písař byl také aktérem události, která vešla do neoficiálních dějin pancéřového regimentu Kroměříž. Jednou, když se asi hodinu před půlnocí miloval ve stoje se svou přítelkyní v tmavé uličce v blízkosti hotelu Haná, někdo mu ohleduplně zaklepal zezadu na rameno.
Byl to dozorčí důstojník posádkové "lítačky" Kroměříž. Tento důstojník se šeptem zeptal písaře: "Do kdy máte vycházku?". "Do půl noci", také šeptem odpověděl kamarád, a protože se domníval, že bylo řečeno vše, pokračoval, neztráceje čas, energicky v milování. Také svědomitý důstojník byl téhož názoru a odebral se na další obchůzku.
