Tak smutné mazáky, jako u tankového pluku v Kroměříži, jste jen těžko mohli spatřit jinde. Jak známo, mazáci s velkou chutí vždy, ve všech dobách oslavovali, když to měli do civilu za 150, za 100, atd. Jenom mazáci v Kroměříži s blížícím se některým takovým významným dnem byli stále více střízlivější a výraz jejich tváří byl stále více truchlivější.
Chudáci nevěděli, že ten, kdo oslavoval jejich význačné dny, byl bažant. A těmi, kdo to odskákali, byli oni. Někdo totiž v noci házel na počest mazáckého významného dne dělobuchy, přestože byli mazáci upozorněni na tvrdý postih pachatelů. Třeba ve tři v noci po explozi na buzerplacu museli chudáci vstát a postávat třeba hodinu a půl na buzerplacu. " Pachatel nebyl dopaden, místo dopadu dělobuchu označeno vápnem," hlásil pak ráno veliteli pluku dozorčí důstojník pluku.
Poslední vystoupení zlomyslného bažanta však překonalo vše, co doposud se dělo při takových bohulibých akcích. Na nádvoří, kousek od hlavní brány stál domek dozorčího důstojníka pluku. Bažant usoudil, že by bylo vhodné více zapojit do oslav i dozorčího lampasáka. Proto se rozhodl, že z vysoké budovy, která se nacházela přes silnici, nedaleko od domku dozorčího, hodí dělobuch na střechu domečku, kde hezky dadal dozorčí.
Oslavymilující bažant se úspěšně trefil na střechu a nejen na střechu, ale dělobuch zahučel přímo do komína, z kterého se právě kouřilo. Komín ústil do kamen v místnosti dozorčího. Dělobuch explodoval až v komíně, takže kamna poskočila jako srna na louce a svalila se na zem. Voják na stráži u brány, zděšený z té rány, zíral ohromeně na ty černé socialistické vojáky, kteří se vypotáceli z domečku v mračnu kouře a sazí. Přesto byli všichni i s důstojníkem šťastni, protože jejich první dojem, že je přepadlo komando imperialistických hrdlořezů, se nepotvrdil. Rychlost, s jakou prý se vrhli v domečku na zem (spolu s probuzeným důstojníkem), byla by prý v normálních podmínkách nedosažitelná. Zbytek noci byl prý pro mazáky obzvlášť krušný.
