čtvrtek 9. února 2012

Strauss : Jsem blbec

Děkuji za to, že jste si ihned pomysleli : To neříká nic nového. Jsem blbec, ale nevytahuji se s tím. Nemám také důvod. Blbců je totiž plno jako pampelišek.

Potkal jsem v životě spousty blbců. Nejvíce mi však utkvěl v paměti můj nebožtík strýc. To byl, panečku, blbec. Na toho vy nemáte. Nesnažte se, i když budete blbnout ze všech sil a budete dvoufázově blbost trénovat, kvalit mého strýce nedosáhnete. Můj strýc byl totiž velmi vzácný tak zvaný blbec Demartiniho. Měl obrovské charizma. Kamkoliv přišel, tam vyvolal neuvěřitelný rozruch. Na všech ženách v místnosti bylo patrné, že se zasnily nad tím, jaké nádherné blbé děti by se strýcem měly. Na mužích bylo vidět zoufalství, protože si uvědomovali, že nikdy takovými blbci nebudou.

Také v Kosmonosích vidím v ulicích nešťastné blbce, kteří by chtěli být ještě blbější, ale protože jsou blbí, nevědí jak na to.

Strýc mě varoval, pokud se v naší zemi objeví ve vládě nejméně jeden  tzv. blbec Kowalského a jeden tzv. blbec Rimského-Chlestakova a presidentem bude blbec, který to bude mít od pána boha, zle se nám povede.