"Gratuluji ti," řekla nečekaně moje žena. "Nevidím žádný důvod ke gratulaci," řekl jsem opatrně, vyčkávaje, co se z toho vyvrbí. "Gratuluji ti zato, že ti nemohu k ničemu gratulovat," řekla ironicky moje nedisciplinovaná životní družka, trpící permanentní neúctou k mému postavení nejvyššího představitele naší rodiny.
Ten nádherný výraz "nejvyšší představitel" jsem převzal z Kosmonoského zpravodaje, kde se to nejvyššími obecními, klubovými a spolkovými představiteli přímo hemží.
Za totality jsem miloval zprávy jako například : Dnes večer odletěla do Moskvy delegace našich nejvyšších představitelů, vedená generálním tajemníkem KSČ a prezidentem republiky, soudruhem Gustávem Husákem. Představoval jsem si, jak je soudruh Husák před nástupem do letadla jako vedoucí svědomitě spočítá a v Moskvě je zase před odletem do vlasti (opusinkované od sovětských soudruhů) spočítá, aby se mu neztratila třeba Gabrhelka, nebo Bilak. Ani jednou se nestalo, že by někam odjela delegace, kterou by nevedl nějaký vedoucí soudruh. Díky tomu členové delegace nikdy nezabloudili, chovali se slušně a každého cizího, spřáteleného soudruha objali a vroucně zulíbali a také se nikdy nestalo, že by některý člen delegace v cizině kšeftoval s českým sklem, texaskami, apod.
Teď jsem si uvědomil, že soudruh Brežněv se líbal jenom s nejvyššími cizími soudruhy, bylo vyloučeno, že by se políbil třeba s tehdejším českým ministrem zemědělství, a to i v případě, že by se mu líbil.
