Kosmonosy neváhaly před léty narvat kvůli pivařům a plesovým exhibicionistům do Šmaku desítky milionů. Kosmonosy nelitovaly peněz a mohutných trámů při grandiózních akcích ve škole. Kosmonosy dodnes pro nás, básníky, nehnuly ani prstem. Jak známo, jsou básníci, kteří tvoří lehce, jakoby jen tak mimochodem. Takový básník uvidí desetikilového holuba, který při přistávacím manévru láme větve a Mistr na počkání vytvoří nadýchanou, jako pírko lehoučkou nádheru o Holubičce míru, bělostné jako májový obláček.
Jsou ale také básníci, mezi nimi i já, Ku-lišáku, kteří tvoří těžce. Když jsem psal na tvou žádost, Ku-lišáku, Ódu na Kosmonosy, prožíval jsem taková tvůrčí muka, že moje žena se už těšila na vdovský důchod. Nikomu nepřeji zažít ty křeče, když básník ze sebe dáví ta těžce hledaná slova. Jakmile během běžného rozhovoru zmlknu a začnu se válet po zemi, žena nejdříve ke mně přičichne a když neucítí alkohol, preventivně vzburcuje záchranku. Pak si připraví zápisník a slova, o která lidstvo nesmí přijít, pečlivě zapisuje. Když totálně vyčerpán skončím, vynese mě Frankenstein v tlamě na čerstvý vzduch.
Ptám se vás, obecní konšelé, kdy už budou mít kosmonoští básníci krytou, klimatizovanou halu s tvořištěm básní o rozměrech 40 krát 40 metrů? My básníci souhlasíme, aby v hale také bylo (v rámci úspor) doskočiště pro skok daleký seniorů, kteří tak budou na obecní náklady odvedeni od drog, cigaret, alkoholu a nočních klubů.
