Ach, kde jsou ty májové dny v mládí vonící v mé rodné obcí pivem. Byl květen, byl nejen lásky čas, k soutěžím zval nepřeslechnutelný hlas. Po několikátém pivu někdo v hospodě v mé rodné obci vyhlásil soutěž v tom, kdo dál dočurá. Soutěživost je jak známo rodná sestra mládí. Vyšlo nás tedy několik na náves a po vybrání ulice vhodné ku startu závodu, jsme vybrali také místo startu. Od holičské provozovny.
Pak jsme vytáhli nedočkavé frantíky z kalhot a na povel : "Start!", jsme vyrazili po silnici s frantíky v rukou. Byla noc, voněl šeřík, svítil měsíc a pouliční osvětlení. Kdesi v dáli za námi jsme slyšeli hovor bab jedoucích na kolech z kravína. Nejlepší z nás uběhl sto metrů, než mu došel "benzin". Když se objevily dámy na kolech, bylo již po závodě. Frantíci byli již všichni ve "stájích", takže jsme zdvořile cyklistky pozdravili, tyto neméně zdvořile odpověděly. A náves osiřela. Byl měsíc květen, byl všelikých zápolení čas.
