V mém mládí byl největším děvkařem široko daleko Pepa. Až mnohem později jsem se dověděl pravdu. Panic Pepa jednou v 16 létech hovořil s jednou velmi hezkou holkou o tom, zda už přivezli do krámu rohlíky. Když to uviděl Slizoun Robert, při nejbližší příležitosti této holce nalhal, že by si měla dát pozor, že Pepa je příšerný děvkař. Co neuteče na strom, je jeho.
Pochopitelně holka si to nenechala pro sebe. Pepu přestala zdravit, stejně jako další holky. Pepu neviděly, Pepa pro ně neexistoval. Všechny čtrnáctky, patnáctky a šestnáctky dávaly hrdě najevo, že děvkaři to u nich nevyhrají. Dokonce i místní poloprostitutka, zvaná Zinaida Ivanovna, které už bylo pětatřicet, dávala už z dálky Pepovi najevo, že u ní mu pšenka nepokvete.
Pepu to ze začátku sebralo, pak si však jednou v tabuli výkladní skříně všiml, že holky postávající na protější straně ulice (které ho přehlížely jako družstevní lány, jak se tehdy říkalo) ho za jeho zády napjatě sledují. Toto si pak ověřil ještě mnohokrát. Pepovi se začala ta situace líbit a narostlo mu sebevědomí, i když nechápal, co to znamená. Začal na sebe víc dbát a chodil jako celebrita, která si nevšímá okolí, protože patří do jiných společenských kruhů. Ve výkladních skříních pak registroval u místních dívek zmatek a nejistotu. Na Pepu se dokonce v autobusech jezdily podívat holky z okolních obcí.
Vyvrcholilo to tak, že Pepa byl přepadán skupinkami milých, upovídaných dívek, které se mohly kvůli Pepovi strhat. Podle nich byl Pepa úžasný společník a i kdyby Pepa řekl jenom "trakař", tak se holky div neválely smíchy. Když to uviděl Slizoun Robert, nemohl uvěřit vlastním očím. Všude pak prohlašoval, že on už to dávno říkal, že Pepa je strašný děvkař.
