POHÁDKA O RUDÉ KARKULCE
Bylo, nebylo ... Kdysi v Kosmonosích žilo děvče, které se dobře učilo, poslouchalo rodiče i učitele a dokázalo hodit granátem 50 metrů. Jmenovala se Rudá Karkulka a byla teroristkou podzemní organizace Rudé Kosmonosy. Jednou ji maminka, také dobrá teroristka, řekla : "Karkulko, babičce došly granáty, zanes ji jich několik. A také se ji pokazil bezzákluzový kanon. Dej ji ho do pořádku, ona už špatně vidí."
Karkulčina babička, známá jako Krvavá Soňa, bydlela v Chudoplesích v ilegalitě pod falešným jménem Vlasta Parkanová. Pro Karkulku měla vždy v kapsáři nějakou dobrotu. Když byla Karkulka malá, vyprávěla ji babička ty nejkrásnější kosmonoské pohádky. O Šmaku, o fotbale, o zastupitelích a ještě mnoho a mnoho dalších. Také ji, když byla Karkulka obzvlášť hodná, předčítala pohádky z Kosmonoského horizontu. To měla Karkulka oči jako dvě hluboké tůňky a ani nedutala.
Karkulka, bůhvíproč, pardon, Castrovíproč, k babičce nejela jako obvykle v pancéřovaném trabantu, ale vydala se do Chudoples lesem na Babě. Uviděl to naneštěstí zákeřný diverzant z podzemní organizace Modrá Loreta, jehož jméno tady raději neuvedu, protože by mi rozbil hubu, nebo by se nejméně 10 roků se mnou soudil. Tento zlý pravičák, odporný také zevnějškem, má krycí název Vlk Plk. Tomu tak páchne z úst, že před ním prchají i tchoři. Další nechutné skutečnosti zde o něm neuvádím, protože jde o pohádku na dobrou noc pro p. Edmira. Jinak bych zde uvedl, že nejí příborem, ale lopatkou na uhlí a mačetou. Nevím také, proč si nenechal zuby vybělit, ale vymodřit. Někteří občané si ho přesto váží, protože prý chudým bere a bohatým dává.
A zde zatím končím. Pokračovat budu jedině tehdy, když mě p. Edmir o to požádá na některém neoficiálním blogu. Protože p. Edmir hrdě nečte neoficiální blogy, prosím jeho známé, kteří mají jeho emailovou adresu, aby mu mojí pohádku poslali v některý podvečer.
