(Dosazovací pohádka - všude, kde bude v pohádce vytečkováno, dosaďte příslušný počet písmen podle Vašeho gusta.)
Bylo, nebylo, i když dejžto Pán Bůh, aby bylo. V jedné zemi měli náramné ministry. Voliči, ať ministři dělali, co dělali, jim ne a ne přijít na jméno. Nebudeš mi věřit, Mozarte, jednoho dne pozval premiér tyto ministry na společný výlet.
Celá tato vláda šla a šla, až došla ke křoví, ze kterého na ně jukala veliká, holá, vyšpulená ..... . Pro vládu to byla další z mnoha výzev. A protože to byli hoši, kteří věděli, co se sluší a patří, následovali svého premiéra, který se první s výkřikem : "Za neviditelnou ruku trhu, za banky, za daňové ráje!", vrhl střemhlav do té, veliké, převeliké ...... . Uvnitř se, protože tam bylo teploučko, rozvinula čilá debata. "Konečně jsme tam, kam nás už dávno posílá většina občanů," pochvalovali si všichni.
Pak už padaly známé věty a známá slova : Je to mimo mou rozlišovací schopnost / dovedu si představit /vysílám signál napříč politickým spektrem / populisti / slibuji vám krev a slzy / je to pod mým prahem vnímání, atd., atd. Také padl dotaz, zda by se neměli pozvat i spřátelení novináři a štědří miliardáři.
No a to je konec pohádky, Mozarte, protože o vládě, která je v ...... , by nic kloudného nenapsal ani H. Ch. Andersen. Nebo si snad myslíš, že by nějaký krásný princ, pokud by jel okolo, byl tak blbej, že by slezl z koně a šel políbit tu monstrózní ..... v domnění, že je to zakletá princezna?
