Není pravda, že setkání s blbcem je tragedie. Naopak, každý z nás nutně potřebuje k životu potkat se s blbci většími, než je sám. Teprve tehdy si začnete sami sebe vážit. Je zajímavé, jak jsem zjistil, že každý blbec, který mi tak zvýšil sebeúctu, měl očividnou radost z toho, že ve mně potkal blbce výjimečných kvalit, takže oběma nám setkání prospělo.
Není nad to, prožít delší dobu v blízkosti konfliktního blba. Nikdy nepoznáte s nekonfliktním blbem takové emoce, tolik hodnotného vzteku. Pokud zrovna Vás potkalo to osudové štěstí, že konfliktní blb je vaším šéfem, máte vyhráno. A já měl na takové šéfy mimořádné štěstí. Často jsem si tehdy říkal, není toho štěstí až příliš? Také mi nejednou napadlo : A co moji šéfové, pociťují také ty návaly štěstí z toho, že se známe? A nebudete mi věřit, když jsem je opustil a šel jinam, tak jsem se od bývalých spolupracovníků dověděl, že alespoň po mém odchodu se šéfové cítili šťastni. A to mě pak velmi potěšilo, protože lidé si mají, pokud se k tomu naskytne příležitost, dělat radost.
