Chytil táta sojku,
chytila máma taky!
Chytil táta, chytila máma,
chytily všecky děti,
sojka neuletí.
Takový je začátek lidové písničky z Čáslavska. Rautu Kosmonosy se opět ozval Gustav. Protože je Gustav přirozeně nedůvěřivý, založil Spolek kosmonoských skeptiků (SKS). Kosmonoští skeptici se rozhodli prověřovat takové ty samozřejmosti, nad kterými se nikdo nepozastaví. Pochopitelně si všimli i prastaré písně Chytil táta sojku. Z dalšího, zde neuvedeného textu písně vyplývá, že mělo jít o ptáka sojku, nikoliv o občana Sojku. Sotva by si táta s rodinou dovolil pak Sojku zabít, Sojku oškubat, Sojku upéci a pojíst.
Co ovšem skeptiky zarazilo, bylo množství práce, které táta s mámou a dětmi museli společně odvést, než si na sojce pochutnali. Jak to, že celá rodina musela chytat sojku? Jak to, že všichni museli všeho nechat a pomáhat tátovi se zabitím, oškubáním a pečením sojky? Jak musel být pták, údajně sojka, veliký, že s ním bylo tolik práce? Byla to vůbec sojka? Nebyla to husa, nebo dokonce labuť z panského jezírka? Pokud by to byla labuť, sotva by o ní někdo zpíval. Panský šafář měl jistě všechny labutě knížete pána dobře spočítány.
Badatelé ze Spolku kosmonoských skeptiků se dokonce chystají na ostrov Mauritius, kde hodlají zjistit, kdy skutečně vyhynul blboun nejapný a zda nebyl některý vyvezen až na území Rakouska-Uherska. Blboun nejapný prý vážil 25 kg, nebyla to žádná "jednohubka" jako sojka.
Raut Kosmonosy děkuje SKS za příkladný přístup k rozšiřování vědomostí lidstva a tím také za dobrou a zcela nezištnou reprezentaci Kosmonos.
