Nové pověsti české - např. o době po r.1945 - se zmiňují o spoustě těžko uvěřitelných skutečností. V té dávné době, jejíž pamětníci již vymírají, na venkově bylo ve vesnicích více koní než automobilů. Bicykly nebyly výletní či sportovní módou, ale nutností jak se dopravit tam, kam nic jinak nejezdilo. Téměř každý dům na venkově měl na dvoře hnojiště, u něj suchý záchod a kousek od hnojiště studnu. Drůbež i domácí dobytek disponovaly družnou povahou, takže pokud někdo zapomněl zavřít venkovní dveře, krávy, kozy a slepice se přišly podívat třeba až do kuchyně. Pokud nikdo nebyl právě uvnitř, slepice nikdy neopomenuly pomocí hojného trusu v domě dát zprávu, že tam zase byly.
Dalo se ležet v trávě, nebyla v ní klíšťata. Ve vzduchu v létě poletovala spousta ptáků, např. vlaštovky, které jsem v poslední době na Boleslavsku neviděl již řadu let. Bylo plno motýlů, a to mnoho různých druhů, které jsme chytali pomocí velkých sít na prosívání mouky a sušení bylinek. V noci kolem žárovek pouličního osvětlení létala spousta můr. V trávě bylo plno brouků, ještěrek, atd. Bylo možné spatřit v letu stíhacího bombarďáka - roháče, v potoku byli běžně raci. Existovali velicí chrousti, nejen chrousti babky. Zatřepalo-li se ve správnou roční dobu ve dne ovocným stromem, spadla spousta naštvaných velikých chroustů. Jejich obézní larvy bylo možné spatřit v čerstvě pooraném poli. Nevzpomínám si, ve kterou roční dobu to bylo možné. Mám dojem, že to byli krásní dudkové, kterým neuvěřitelně páchlo hnízdo. Bylo dosti neviditelných tchořů, které jsem v dětství nikdy nespatřil, zato ale někdy ucítil. A stálo to zato. Přírodní zápach, který snad neměl v přírodě konkurenci. Dá se o něm sice hodně napsat, ovšem to se musí zažít na vlastní nepřipravený nos. Jak by asi řekl slavnostně veliký náčelník Apačů Vinnetou : Teprve pak se z chlapce stává muž.
